Archiv pro rubriku: Dovolená

Linz a Mauthausen

Neděle 9. července je tu bohužel konec dovolené. Poslední snídaně, balení a loučení s majiteli. Byli jsme tu šťastní a spokojení. Vůbec se nám nechce domů. Těšíme se aspoň na kluky. Cestou domů máme v plánu Dunajskou cyklostezku.

Linz a MauthansenVýchozí bod je rakouské město Linz. Je tu obrovské parkoviště zdarma. Naše cesta měla směřovat na kole do 90 km vzdáleného německého města Passau. Poprvé za celou dovolenou nám do cesty zasahuje počasí. V Passau prší a jde to na Linz, to bychom tomu jeli vstříc. Volíme tedy náhradní plán. Rozhodli jsme se pro návštěvu Koncentračního tábora Mauthausen-Gusen 25 km od Linze směr Wien. Cyklostezka je tu vynikájící 1,5 metrů od břehu Dunaje. Jezdí tu plno cyklistů všemi směry, všech národností. Čeština tu vůbec není vzácností.

186 Linz MauthanzenS větrem v zádech jedeme slušným tempem. Děláme si minimum zastávek a to jen kvůli fotografování. Zhruba po       80 minutách a výšlapu 14% kopce přijíždíme na místo. Je tu velké parkoviště pro jízdní kola. Kola tu nejsou zamčená, jsou na nich tašky i přilby…..

203 Linz MauthanzenKoncentrační tábor Mauthausen-Gusen je místo děsivé historie. Nemám právo k tomu cokoliv psát, takové místo musí navštívit každý sám. Je to tolik let, ale ta historie je tu znát. Po hodinové exkurzi se vracíme ke kolům a stejnou cestou se vracíme zpět.

Nad hlavou se honí mraky a snáší se jemný déšť. Ten trvá jen krátce a my už za sucha dojíždíme k autu. Ještě pár fotografií a domů k dětem. Cestou v autě vzpomínáme na naši nejlepší dovolenou. V 20:15h přijíždíme k domovu. Kluci nám otevírají vrata a s otevřenou náruči nás vítají. Jsme opět všichni čtyři pospolu…..

⇒FOTOGALERIE⇐

Stožecká skála a Nové Údolí

Je sobota 8. července, poslední cyklovýlet šumavské dovolené. Cestu jsme si stanovili víceméně oddychovou, zhruba do 40 km. Už z domova předem naplánovanou.

StožecVstáváme s pocitem, že nám zbývá už jediná noc a zítra odjíždíme…. Ale musíme si ten poslední den na Šumavě užít. Je tu tak krásně, že stoprocentně víme, nejsme tu naposledy. Cílem dnešní cesty je Stožecká skála a Nové Údolí. Po snídani ukládáme kola do nosiče a autem se vydáváme směr Volary. U Soumarského mostu je malé nenápadné parkoviště kde začínáme naše první kilometry. První kilometry jsou opět úchvatnou krajinou. Jsou tu jen malé kopečky a nádherná cesta. Všechny cesty jsou tu velice dobře značené. Pomáháme si sice GPS navigací, ale to jen pro kontrolu. Vjíždíme do krásné osady Dobré. Zřejmě se tu zastavil čas, je to velice romantické místo. Jsem na dosah Teplé Vltavě, projíždíme Vltavský luh…… Další kilometry jsou opět do kopce, ale stále úchvatnou přírodou. Zhruba po dvanácti kilometrech přijíždíme k přístřešku pod Stožeckou skálou. Tentokrát se s fotoaparátem vydávám do kopce já. Vjezd cyklistům je zakázán a s koly zůstává Pavča. Po 800 m výšlapu jsem u Stožecké kaple. Pár fotografií a po dalších 200 m jsem na vrcholu Stožecké skály. Jako přikovaný se držím všeho co mě zaručeně udrží. Vždyť mám panickou hrůzu z výšek. I když se bojím, tak nestačím hltat tu krásu a fotografovat. Celý rozklepaný se pomalu vrácím za Pavčou. Ta už nachystala menší svačinu. Do Stožce už sjíždíme z kopce. Menší zdržení v IC pro TZ a pár suvenýrů.

171 Stožecká skála a Nové ÚdolíPo pěti kilometrech přijíždíme do Nového Údolí. Nachází se tu muzeum i konečná stanice ČD a státní hranice s Německem. TZ tu nemají, dnes pán prodal poslední. Tak si kupujeme aspoň chlazenou hroznovou limonádu. Fotíme se u cedule označující německé území. Budeme projíždět zhruba třemi vesnicemi v Německu. V Marchhäuseru je pozůstatek železné opony. Od tam lesní pěšinou a dlouhým příkrým stoupáním přijíždíme do Českých Žlebů. Malá pauza na odpočinek a kontroly směru jízdy. K parkovišti kde máme auto je to už jen sedm kilometrů. Sedm kilometrů po asfaltové silnici pořád s kopce. Při pohledu na tachometr ujíždíme rychlostí 50 km/h…..a Pavča mě ujíždí. Zhruba po čtyřech kilometrech jedou do protisměru cyklisté a my stále ve vysoké rychlosti dolů. Vůbec jím nezávidíme, když víme co je čeká. Pavča je překvapená jak jsme najednou rychle u auta….

⇒FOTOGRAFIE⇐

Poledník a Železná Ruda – Alžbětín

Další den Šumavské dovolené byl opět cyklistický. Předem naplánovaný výlet byl tentokrát až do Alžbětína u Železné rudy. Výchozí bod byl v obci Modrava kam jsme přijeli autem.

PoledníkZhruba kolem 11h parkujeme auto na Modravském parkovišti. Během pár minut jsme připraveni vyrazit vstříc dalšímu dobrodružství. Tentokrát víme, že nás čeká pěkný výšlap. Začátek je poklidný po skvělém asfaltu podél Roklanského potoka. To ale netrvá dlouho a po projetí okolo bývalé Javoří pily jdeme do stoupáku. Začínáme zhruba   na 950 m n.m. A jedeme zhruba šest kilometrů na poledník ve výšce 1.315 m n.m. Asfalt se mění v šotolinu a u vrcholu je to už jen povrch ve formě štěrku. Za 75 minut z Modravy stojíme pod rozhlednou Poledník. Jako vždy odmítám vystoupat na vrchol rozhledny. V tomto je přeborník Pavča, výšek se nebojí. Bere tedy fotoaparát a ochotně jde vystoupat 227 schodů. Mě se třepou kolena jen při pohledu nahoru z pevné země. Aspoň mohu hlídat kola. Fouká dost silný vítr. Snad nám nepřinese déšť.

Oblékáme si mikiny, protože vítr je i vcelku studený, ale jen na chvíli. Po sjetí prudkého kopce do obce Prášily mé kroky míří do obchůdku pro něco studeného na pití a dobrého do žaludku. Po konzumaci ještě běžím do IC. Ano, pro známky. Z Prášil jedeme stále z kopce, to je vždy příjemné. Úsměv máme stále na rtu, zřejmě nevíme co nás čeká…..

Poledník Alžbětín 071Opět stále do kopce, něco kolem deseti kilometrů se stoupáním místy okolo 14%. I když Pavča stále šlape do pedálu, dochází nám humor i síly. Uvědomujeme si, že po dojetí do Alžbětína bude už něco kolem 16h a zpět úplně stejná cesta 40km. To není dobré, nějak jsme do teď nehlídali čas. Řešíme záložní variantu. První prozatím schůdnou je, že Pavča pojede i s kolem autobusem a já v rychlejším tempu to dojedu. Mám přeci o něco více najeto. Tak nějak by to šlo. Sjíždíme devět kilometrů z kopce do Alžbětína. To už se mi hlavou honí myšlenka, že to zpět v rozumném čase nedám, a proto pojedeme autobusem oba. Takže hlavy jsou čisté a my opět chichi a chacha. V Alžbětíně přišla rána, s kterou jsme nepočítali. Autobus už žádný nejede! Co teď? Existuje už jen jedna možnost. Pojedeme se podívat na nádraží (náš cíl), kterým skrze polovinou budovy prochází státní hranice s Německem, jestli nepojede nějaký vlak. Vlaky jezdí, jen do Plzně a Prahy. Zoufalá situace! Je něco kolem půl paté odpoledne, čtyřicet kilometrů k autu a z Modravy do penzionu sedmdesát kilometrů. Jet zpět…, a až tam budem, tak tam budem. Na to sice už nemáme psychickou sílu, ale nic jiného nezbývá….. „A co kdybychom jeli do Železné Rudy, tam si koupím knihu a počkám na Tebe zlato“ hlásá Pavča. Ano dobrý nápad, souhlasím, však se třeba vrátím než ji přečteš. Přijíždíme do Železné Rudy, míjíme autobusovou zástávku…. ZÁZRAK!!! Za 40 minut jede autobus s převozem kol až na Modravu. To jsme opravdu nečekali. Nic lepší v tu chvíli na světě nebylo. V zahrádce penzionu si objednáváme zmrzlinu a točenou malinovku. V 17:20h vyhlížíme autobus….autobus za pět minut přijíždí…sedíme v autobuse a už opět šťastní jedeme k autu….. Pan řidič a jeho kolega byli pro nás nejlepšími přáteli. Zvláštní zakončení výletu, ale opět stál za to. Tohle člověk nezažije každý den.

⇒FOTOGALERIE⇐

Stezka korunami stromů a Lipno

Je druhý den naší dovolené. Po předchozím dni se cítíme fit, ale i přesto volíme klidnější pasáž jako turisté. Rozhodla návštěva Stezky korunami stromů a Lipna.

Po skvělé snídani se vydáváme autem do Lipna nad Vltavou. Na velkém parkovišti necháváme vozidlo a pěšky se vydáváme vštríc adrenalinu. Já se totiž výšek bojím. Ano, také si říkám proč tam lezu. Zhruba po dvaceti minutách jsme na místě, kde už po pár minutách od otevření je fronta. Ale s tou co se tu vytvořila po opuštění stezky se nedá srovnat, něco okolo 200 metrů…. Po zakoupení vstupenek procházíme turniketem a po široké lávce stoupáme. Zatím to jde, ale jakmile mám šišky v úrovní očí, končí veškerá legrace. Stezka se zlehka v mírném větříku pohybuje. A nebo, že by to bylo tím jak se mě klepou kolena? Jediné co mě drží, že nejsem sám. Více lidí má panickou hrůzu z výšek. Nicméně atrakce na stezce obcházím obloukem. To Pavča si je nenechá ujít a s ladností je prochází. Jsme zhruba v polovině a mě stále neopouští panika. Úspěch je, že vůbec dokážu fotit. Jakmile jsme dosáhli nejvyššího bodu, vcelku se mi ulevilo. Jako, pohled je překrásný, ale ta výška a to pohupování….

Po opuštění stezky a zdolání zpáteční cesty jedeme autem do Černé v Pošumaví. Jediné co chci, tak se doplavit na hadí ostrov. V půjčovně řešíme zda-li motorový člun nebo šlapadlo. Jelikož rádi šlapeme, volba je jasná. Pán v půjčovně je veselá kopa a přesto nás varuje před vlnami. Spíše, že se ušlapeme. Nevadí, jsme cyklisté to dáme. Vysmátí šlapeme a šlapeme…. Nevím jak daleko od břehu jsme, ale ztrácíme úsměv na tváři. Nejenže si vlny s námi pohrávají, ale vhání nám vodu dovnitř. Tentokrát je to Pavča kdo má panický strach. Jeli jsme na dovolenou, abychom se utopili, povzdechla si. Já jako plavec v půlmetrových vodách ji uklidňuji, že se potopit nemůžeme. Jako Jack Dawson odřezávám z PET láhve o objemu 0,5l hrdlo a urputným tempem vodu vylévám. IMG_20170706_132041 Ovšem 0,5l ven a 10l dovnitř. Přidávám se k Pavči a udržuji paniku. Zkoušíme zastavit, aby šlapadlo bylo v klidu a my vodu dostali ven. Nepomáhá to, už sedím ve vodě a věci nám téměř plavou. Přeci se nemůžeme utopit…. Dopadlo to dobře. Vodu jsme zázrakem ven dostali, ale za předpokladu, že jedeme zpět. Šlapadlo bez úhony a dokonce s humorem vracíme. Teď na souši jsme generálové. Na vodu se vracíme už a jen pouze jako pasažéři výletni lodi pod vedením proškolených….námořníků. Den plný adrenalínu jsme ve zdravý přežili, a proto se raději vrátíme na naše osvědčená kola.

FOTOGALERIE⇐

Plešné jezero

Dne 4. července 2017 jsme se s ženou vydali na první cyklodovolenou. Na místo určení jedeme samozřejmě autem, tolik dní dovolené nemáme. Lokalitu jsme zvolili naši oblíbenou Šumavu. Na netu si našli skvělý Penzion Plánička na trase Černá v Pošumaví Frymburk. Vzhledem k letním uzavírkám jsme si vybrali klidnější cestu přes Znojmo a Jemnici. Ovšem při vjezdu do Českých Budějovic dojíždíme do kolony a zbývajících 30 km jsme jeli téměř 70 minut.

Zhruba kolem 18h přijíždíme na místo. Přivítal nás skvělý personál i pan majitel. Jako vyprahlí si dávám Vídeňskou kávu a kofolu Pavča zmrzlinový pohár a Capuccino. Teď už jen se ubytovat a připravit se na další den na kole směr Plešné jezero.

Strava Je ráno 5. července. Po vydatné snídani sedáme zhruba kolem deváte hodiny na kola a vyrážíme přátelé. Prvních pár kilometrů šlapeme po silnici, kde z kopce uháníme padesáti kilometrovou rychlostí. Však ona ta rychlost půjde brzy rapidně dolů. V Černé v Pošumaví krátká foto zastávka. Lipno je hold krásné ze všech stran. Za Černou už vede cyklostezka č. 33 až do Nové Pece. Profil trati je stále mírný, tak se nám to se svěžím větříkem dupe do pedálů. Potkáváme spoustu cyklistů a jako správní cyklonadšenci se zdravíme. Prvních deset kilometrů stále vysmátí. Ani jsme se nenadáli a už parkujeme u IC Nová Pec. Kupuji naše oblíbené TZ a pohled „na památku“. Tak zhruba odpovídám paní v IC, že nepotřebuji poštovní známku. Po vyjití z IC zjišťuji, že nemám na pohled místo. Ano, vracím se pro poštovní známku a pohled posíláme poštou dětem, které jsou už dospělé na výlety s důchodci (rodiči). Pohled poslán, chuť na zmrzlinu, tak honem. Dáváme si velkou točenou vanilkovou, a také Kofolu. Elán nás ještě neopustil. Další kilometry budou v duchu do kopce…..do kopce. A také to tak je. Pomalu mírně stoupáme k cyklotrase Plešné jezero. Jede se dobře, skvělý asfalt nikde živáčka. Ideální podmínky. Ovšem to bylo dočasné. V dáli vidíme pohoří Plechý. A už víme, že Plešné jezero je zhruba o 200 m.n.m. výše. Tak to bude fuška a také byla. Zhruba na délce devíti kilometrů převíšení 450 metrů. Vcelku pohoda, ale v některých úsecích stoupání snad 16%. To nedáme…., ale na kolech se šlape, kola se netlačí. Pavča nasazuje tempo které nemohu udržet. Jsem sice těžší s taškami i tělesnou vahou, ale nedávám to. V půli kopce mě zastavuje ukrutné píchání v boku. Zastavuji a vymlouvám se na fotografování. Pavča jede dál, nechápu. Po rozdýchání jdu na druhý pokus, pomohlo to. Pavču dojíždím a společně jsme vystoupali k Plešnému jezeru 1.090 m.n.m. Tady si děláme delší a zaslouženou pauzu. Ještě, že zpět to bude z kopce.

Plešné jezero 040 Plešné jezero 048

A tak po delší přestávce se vracíme zpět na základnu. Čeká nás ještě zhruba 50 km z 80 km. Z kopce už to jede samo. Při pohledu na tachometr a povrch stezky si říkám, zastavíme v rychlosti okolo 40 km/h? Pavča už nemá žádné zábrany. Zdá se že zpáteční cesta ubíhá, ale jen po dobu než najedeme vyloženě na lesní cestu, tam už to dost drncá. Jedeme dobře? Ano, podle GPS ano. Po ujetí 50 km si dáváme přestávku na řízky pod krásnými třemi vzrostlými lípami. Dost cyklistů se nás ptá na cestu. My jako venkované od Brna rádi poradíme.

Zhruba 8 km před přívozem Frýdava je dokonalý asfalt. Pavča je opět k nezadržení. Závodí snad s každým cyklistou kopce nekopce. A já s vyplazeným jazykem sprintuji za ní. Ještě před Frýdavou dojíždáme dva postarší cyklisty. Po předjetí volám na Pavču, blázníš? Ty už předjíždíš i elektrokola, blázne! K něčemu to ale bylo. Krásně jsme přijeli k přívozu, kde akorát nastupujeme a necháme se převést na druhou stranu do Frymburku. Tam ještě jedna TZ, občerstvení ve formě limonády a už jen 5 km do penzionu. Unavení, ale zdraví a v pořádku parkujeme kola a jdeme na pokoj. Po sprše následuje odpočinek na lůžku. Další den máme v plánu trochu odpočinku. Autem na Stezku korunami stromů a lodičku na Lipně.

⇒FOTOGALERIE⇐